Slavnost Těla a Krve Páně – 23.6.2019

V neděli 23. června jsme v bzenecké farnosti oslavili Slavnost Těla a Krve Páně, lidově Boží tělo, kterým se zdůrazňuje reálná přítomnost Ježíše Krista jako Boha i jako člověka v eucharistii.

Původně se tato slavnost konala na zelený čtvrtek, kdy si připomínáme poslední večeři Páně a ustanovení svátosti eucharistie. Protože to byl den ve svatém týdnu, kdy církev přechází do smutku pro Kristovo utrpení, neslavilo se tak okázale a slavně. Proto byl ustanoven zvláštní den v době radostné, ve čtvrtek po svátku Nejsv. Trojice. Ve čtvrtek oslavili tuto slavnost ve farnosti Domanín. Ve Bzenci připadlo letos slavení na neděli.

Poprvé byla slavnost Božího Těla slavena v lutyšské diecézi na podnět sv. Juliány z Lutychu ve 13. stol. Vídala prý měsíc v úplňku plný záře pouze na jedné straně poněkud zatemnělý. Později jí byl odhalen smysl vidění – měsíc představoval katolickou církev, temná skvrna pak nedostatek slavnosti k uctění Nejsv. Svátosti. Papež Urban IV. zavedl slavnost v celé církvi až r. 1264 po eucharistickém zázraku v Bolsenne (Řeholní kněz Petr v r. 1263 putoval z Prahy do Říma, aby si vyprosil vysvobození z pochyb o Kristově přítomnosti v eucharistii, sloužil zde mši sv. Při slovech proměňování mu hostie v ruce celá zkrvavěla a potřisnila purifikatorium i korporál, který je dodnes uchováván v orvietské katedrále). Slavení svátku se po Evropě brzy rozšířilo a od 14. stol. je dokumentováno stavění čtyř oltářů orientovaných na všechny světové strany, aby se naznačilo, že všichni lidé světa jsou povoláni ke spáse v Kristu.

Při průvodu Božího Těla se začla používat též monstrance, která byla zprvu ve tvaru gotické věžičky, až teprve později ve tvaru slunce, znázorňujícího Krista jako slunce života, milosti a lásky.

Součástí slavení Božího Těla je procesí – eucharistický průvod, který však není uložen žádným liturgickým předpisem. Podle zvyklostí může být mše sv. ukončena pouze adorací před vystavenou Nejsv. Svátostí. Průvod Božího Těla snad vznikl ze zvyku procesí do polí… Člověk chtěl do každé části svého světa zanést to, co je pro něj nejsvětější. Procesí o svátku Božího Těla se stává jakýmsi zhmotněním putování člověka ke svému cíli. Připomíná, že jsme na zemi jen poutníky,…

Při dnešní slavnosti Těla a Krve Páně nechyběly ani družičky rozhazující plátky růží nebo jiných květů po cestě, po níž kráčel kněz nesoucí Nejsvětější Svátost. Do slavnostního se neváhali obléci ani kluci z naší farnosti.

A že jim to moc slušelo 🙂

(zdroj: týdeník Naše rodina 2009, roč. 4, č. 24; Malý bohovědný slovník – Jan Merell a kol., časopis Amen, Liturgika o posvátných dobách sv. katolické církve)

Author: Sovová