Rubrika: Uncategorized
Farní tábor Josífkov-Spáleniště
Ve dnech od 28.7.2019 do 7.8.2019 bude farní tábor. Lokalita (Josifkov-Spáleniště). Podrobnosti viz přiložen plakát.
Patron měsíce března Otec Pio z Pietrelciny
P. Pio se narodil 25. května 1887 ve čtvrti Castello městečka Pietrelcina a při křtu dostal jméno František (Francesco). Jako dítě pásl ovce, přitom si z větviček udělal kříž a pohroužil se do modlitby. Od dětství vynikal tichostí, poslušností a zbožností. Po zasvěceném životě zatoužil již v pěti letech. Byl ministrantem, který se nerad vzdaloval od Nejsvětější svátosti a rád setrvával dlouho v adoraci. Když mu bylo 12 let, přijal 1. svaté přijímání i svátost biřmování. O rok později mu prý Bůh ukázal všechny duše, které k němu jednou přijdou, a během života se pak za ně cítil odpovědný.
Jeho otec se jmenoval Grazio Maria a ještě krátce před Františkovým vstupem do Řádu odešel za prací do Jižní a později do Severní Ameriky. Maminka Maria Giuseppa (Pepína) tedy celou tíži zodpovědnosti za rodinu musela nést sama. Bylo pro ni velmi těžké jej propustit, protože rodina žila v extrémní bídě a potřebovali jej. Měla však dostatek odvahy, důvěřovat Pánu, že je neopustí, a proto dala Františkovi své požehnání.
František Forgione vynikal pevností povahy a upřímností. Stejně jako ostatní lidé z kraje, odkud pocházel, byl i on zvyklý trpět mlčky a říkat pravdu bez toho, že by hleděl, čím kdo je. Právě tyto vlastnosti byly po dlouhá léta silnou stránkou P. Pia i ve zpovědnici, kde za přispění milosti dovedl vždy nazývat věci pravými jmény bez ohledu na to, jak důstojnou osobu měl před sebou. Pevná povaha, kterou zdědil po svých rodičích, obsahovala v sobě i dar pohotově a vtipně odpovídat nebo vyprávět způsobem, který si rychle dovedl sjednat pozornost posluchačů.
S kapucínským Řádem spojil mladý František Forgione svůj život velmi záhy. Hábit oblékl v městě Morcone již 6. ledna 1903, tedy v necelých šestnácti letech, jak tehdy bylo běžné. Od té chvíle už navždy byl pro všechny jen br. Pio z Pietrelciny. Po noviciátu studoval rétoriku a pak filozofii a teologii a 27. ledna 1907 složil doživotní sliby. Rok nato se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že byl nucen na čas zanechat klášterního života a studovat v soukromí. Zdravotní obtíže a tělesná slabost ustupovaly jen zvolna, ale i přesto byl dne 10. srpna 1910 vysvěcen na kněze. Bylo to v dómu v Beneventu. I pak ale až do roku 1916 žil v rodině a jen na kratičká období se vracel do kláštera. Dokonale tak splynul s lidmi toho kraje, ke kterým mluvil v rodném nářečí.
Počínaje 7. zářím 1911 se u něj jedenkrát týdně začaly objevovat Kristovy rány v dlaních a nohou, provázené prudkými bolestmi, které však vždy zase zmizely, takže se mu dařilo vše tajit. Později se k těmto ranám přidal jedenkrát týdně i prožitek Kristova bičování a korunování trním. V říjnu 1911 proto upadl do vysokých horeček a podivných stavů, které měly za následek, že po 21 dní nemohl přijímat žádný pokrm a žil jen z eucharistie. Pak vše zase odeznělo a roku 1916 musel narukovat jako sanitář do války. I zde však pokračovaly těžké útoky ze strany ďábla a zdravotní potíže, pro které byl po krátké době propuštěn do zálohy.
V září 1916 se “dočasně” přestěhoval do San Giovanni Rotonda, aby se trochu nadýchal horského vzduchu, který potřeboval pro upevnění svého zdraví. Boží Prozřetelnost však chtěla jinak, a tak v S. Giovanni Rotondu zůstal nepřetržitě až do své smrti po celých dvaapadesát let (s výjimkou období vojenské služby a jiných drobných pobytů jinde). Od srpna 1916 byl již rektorem serafínské školy v San Giovanni Rotondo, kde se věnoval běžným povinnostem.
Dne 20. září 1918 se mu v San Giovanni Rotondu stalo něco, co zcela změnilo jeho další život. Když se modlil před křížem v chórové kapli starého kostela, měl náhle vidění: On sám o tomto mimořádném okamžiku napsal o měsíc později (22. října) svému duchovnímu vůdci Benediktovi od sv. Marka in Lamis: “Po slavení mše svaté jsem se modlil v chóru, a tu jsem byl zaskočen jakýmsi spočinutím podobným sladkému spánku. Všechny vnější i vnitřní smysly a také schopnosti duše se nacházely v nepopsatelném ztišení. […] A zatímco toto všechno se dělo, uviděl jsem sám sebe před tajemnou Osobností.” Když tato Osobnost odešla, Otec Pio si všiml, že jeho ruce, nohy i bok “byly probodnuty a řinula se z nich krev.“
Celých 50 let pak tyto rány navzdory snaze lékařů zůstaly nezahojené, čerstvé a stále krvácely, zvláště v pátek. Svět viděl ve stigmatech senzaci, sám P. Pio je pokládal za trest Boží spravedlnosti. Říkával: “Je pro mne velmi těžké snášet tento oheň, který Ježíš zapálil v mém maličkém srdci. Jsem stravován láskou k Bohu a k bližnímu.“
Určitý čas se musel zdržovat v ústraní a byl podroben přísným lékařským zkoumáním ze strany Posvátného Oficia, které prohlásilo, že “nenachází nic nadpřirozeného na těchto skutečnostech” a uložilo bratrovi, že nesmí slavit mši sv. na veřejnosti a že nesmí odpovídat na dopisy jemu adresované ani osobně ani pomocí prostředníka. Od 9.6.1931 až do r. 1933 měl dokonce zakázáno vykonávat jakoukoli službu jménem Církve (mohl pouze soukromě sloužit mši svatou). Podobná omezení uložil P. Piovi i apoštolský vizitátor v letech 1960-1964.
Tato opatření byla jistě bolestivá, přesto jako pravý syn sv. Františka, i on v sobě živil “velkou důvěru v kněze, kteří žijí podle pokynů sv. římské Církve”.
Vytrvale říkal: “Bolesti, to jsou poklady Ducha“. Mezitím dostal od Boha v kromě daru vidění do svědomí a skrytých myšlenek člověka (kardiognoze) také schopnost být současně na dvou místech (bilokace), která mu umožnila být zcela svobodný, věnovat se zcela modlitbě a současně být v době svobody i k dispozici pro službu lidem.
Od roku 1936 začal naplno rozvíjet svou činnost a vzniká jeho »Casa Sollievo della Sofferenza« (neboli Dům úlevy v utrpení), který byl mohutným pokusem zpřístupnit kvalitní lékařskou péči i těm nejchudším. V jeho rodné obci současně vznikal nový klášter. Obojí bylo postaveno zcela z darů věřících. Ani jeden kámen nebyl koupen.
Na duchovní podporu „Domu úlevy“ začaly stovky jeho »duchovních dětí« vytvářet »Gruppi della preghiera« (skupiny modlitby), které jsou dnes přítomny v celém světě.
V téže době stále rostl počet lidí, kteří toužili u něj přijmout svátost smíření. Musel být zaveden pořadník a čekací doba byla několik dní. Také starý kostel brzy nestačil a musel být postaven nový kostel P. Marie Milostné (S. Maria delle Grazie). Do San Giovanni Rotonda se s nadějí ubíraly nespočetné zástupy (anonymních poutníků, a zvl. také osobností filmového a divadelního života…) po oné cestě, v té době již zpevněné, která celá staletí byla sotva více než jen napůl opuštěnou horskou stezkou pro soumary. P. Pio byl vskutku člověkem zpovědnice, který věnoval přemnohé hodiny této delikátní službě, pro kterou dostal dar jedinečného rozlišování: Stačil mu pouze jediný pohled, aby pochopil nakolik je kajícník disponován a aby proniknul až do skrytých hlubin duše, kde často viděl skrytá dramata, staré umně zatajené viny, kruté pochybnosti a hluboké otazníky. Uměl pravdivě číst v srdci každého a rozhodně ponořit skalpel do rány, tak jak to umí jedině Boží lidé, jejichž jediným cílem je Boží sláva a dobro duší.
Dne 6.8.1959 také sám Otec Pio zažil tělesné uzdravení při setkání se sochou Panny Marie Fatimské, která tehdy putovala po Itálii. Od té chvíle k ní cítil zvláštní náklonnost. 22.září 1968 však i pro něj přišel jeho poslední den. Při ranní mši svaté omdlel, pak ještě v poledne natolik sebral síly, že požehnal poutníkům, v noci se ještě vyzpovídal a dříve než v noci ve 230 dne 23.9.1968 zemřel, řekl spolubratrovi ještě tato poslední slova: „Prosím, poděkujte všem spolubratřím za lásku, kterou mi vždy prokazovali a poproste je mým jménem o odpuštění za obtíže, které kvůli mně museli přestát, za špatný příklad a pohoršení, které jsem snad někdy dal. Modlete se za mou duši. Ježíši, Maria; Ježíši, Maria …“
Když zemřel, věřící i nevěřící byli přesvědčeni, že zemřel světec. Jeho tělo vystavené v rakvi muselo být dokonce několikrát převlečeno do nového hábitu, protože nekonečné davy lidí, které se mu chtěly naposledy poklonit, si nenápadně ustříhávaly na památku kousíčky z jeho oblečení.
Je proto logické, že netrvalo dlouho, a byl zahájen proces, který měl za výsledek oficiální potvrzení jeho svatosti.
2. května 1999 ho blahoslavený papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného a 16. června 2002 ho zapsal do seznamu svatýcZdroj:
Ohlášky týden 24.2.2019
Bohoslužebník na měsíc březen
Byl vydaný nový bohoslužebník na měsíc březen
Bohoslužebník-BŘEZEN-2019Patronka našich farností pro měsíc únor Svatá Terezie Benedikta od Kříže
Patronka našich farností pro měsíc únor Svatá Terezie Benedikta od Kříže, rodným jménem Edit Stein se narodila roku 1891 ve Vratislavi (Wrocław) jako nejmladší z jedenácti sourozenců. Její rodina patřila k liberálním židovským kruhům, které se hlásily ke svému německému původu. Již v patnácti letech se odcizila židovské víře.
Když jí bylo dvacet, začala ve Vratislavi velmi úspěšně studovat germanistiku, psychologii a především filosofii. Byla jednou z mála žen, které mohly před první světovou válkou studovat na universitě. V roce 1916 promovala u Edmunda Husserla, který učil nejprve v Göttingen a potom ve Freiburgu, stala se jeho asistentkou a zůstala jí do roku 1918. Edith toužila pracovat samostatně a ráda by se habilitovala (-dosáhla hodnosti docenta). Husserl jí napsal doporučení pro Göttingen; ale tento její záměr se nakonec neuskutečnil.
Setkání s věřícími křesťany, které poznala v Göttingen a ve Freiburgu, ji ovlivnila natolik, že začala čím dál tím víc přemýšlet o svém ateistickém postoji. V roce 1921 prožila hlubokou krizi a měla pocit, že musí na nějakou dobu ‚zmizet‘, aby si udělala jasno ve svých osobních životních hodnotách i v tom, čemu vlastně věří. Rozhodujícím pro její obrácení ke křesťanství byla především četba autobiografie Terezie z Avily.
Na Nový rok 1922 přijala křest a stala se katoličkou. Edith se rozhodla – pod vlivem své vnitřní proměny – vzdát se myšlenky na manželství a soukromým slibem se zavázala, že se dává k dispozici pro potřeby církve. Chtěla vstoupit na Karmel, ale ohledy na matku a mínění těch, kdo ji duchovně doprovázeli, takový krok zatím nedoporučovaly.
V následujících letech (1922-1931) Edith pracovala jako učitelka na dívčím lyceu a v učitelském semináři dominikánek ve Špýru (Speyer). Vedla zde velmi prostý život, její největší touhou bylo žít pod Pánovým pohledem a v Jeho blízkosti. Opětovně byla zvána na přednášky a kongresy doma i v zahraničí, díky čemuž ani teď neztratila kontakt s vědeckým světem.
Od roku 1928 se Edith Stein zabývala problémy moderní zaměstnané ženy. V přednáškách a článcích se zasazovala o zrovnoprávnění žen v zaměstnání a v politice.
Editino dlouholeté úsilí o pedagogickou činnost na nějaké německé vysoké škole – v roce 1919 se ucházela o docenturu v Göttingen a v Kielu, v roce 1931 ve Freiburgu a Vratislavi – nakonec vedlo k úspěchu, když ji v roce 1932 povolali do Münsteru, aby zde pracovala na Německém institutu pro vědeckou pedagogiku. Nicméně‚ slavná vědecká dráha‘ jí jako ženě a Židovce zůstala odepřená. Na žádné z německých universit se nemohla habilitovat. Když musela podle zákona o neárijcích v roce 1933 ukončit činnost v Münsteru, vstoupila do kláštera bosých karmelitek v Kolíně nad Rýnem.
Spiritualita Karmelu se svým prostým způsobem života odpovídala Editině touze kráčet v těsné blízkosti s Pánem a nechat se Jím vést. Nehledala pro sebe žádná privilegia, nýbrž zapojila se do úkolů, které bylo třeba vykonat pro fungování klášterního společenství. Po časných slibech (1935) ji představené pověřily, aby pokračovala ve studiích a připravila nějaké publikace. S tichým souhlasem spolusester pak Edith vypracovala obsáhlé dílo: Endliches und ewiges Sein (Časné a věčné bytí).
Když byla tato práce na konci třicátých let hotová, bylo pro Edith čím dál těžší najít vůbec nějaké nakladatelství, které by chtělo tisknout její knihy.
Po Křišťálové noci 9. listopadu 1938 se situace v Německu stala pro Edith životu nebezpečnou. Posledního prosincového dne roku 1938 utekla do Nizozemí: Karmel v Echtu jí nabídl asyl. Zde dostala za úkol vytvořit jubilejní spis k 400. výročí narození sv. Jana od Kříže: Kreuzeswissenschaft (Věda kříže). Toto dílo psala v posledních devíti měsících svého života ve velkém spěchu, možná v tušení toho, co má brzy přijít.
Z pomsty za protest, který vznesli holandští biskupové proti jednání národních socialistů, byla Edith spolu s mnohými jinými řeholníky a řeholnicemi židovského původu 2. srpna roku 1942 v Nizozemí zatčena státní policií. „Pojď, jdeme za náš lid,“ byla poslední Editina slova k její sestře Rose, která zaslechli okolostojící lidé.
„Mezi svezenými zajatci byla Edith Stein nápadná velkým pokojem a klidem, který vyzařovala. Nářky a rozrušení v lágru, když byli přivezeni noví zajatci, byly nepopsatelné. Edith Stein obcházela ženy a těšila, pomáhala, uklidňovala. Mnohé matky, blízké šílenství, se už několik dní nestaraly o své děti a v tupém zadumání hleděly před sebe. Edith se okamžitě ujala těchto ubohých maličkých, myla je a česala, starala se o jídlo a pečovala o ně“ (Sr. Teresia Renata Posselt, Edith Stein – eine große Frau unseres Jahrhunderts, s.192.)
Jednoduché a prosté praktikování lásky osvobozovalo samotnou Edith i lidi, s kterými v lágru přišla do styku, z tísnivé a skličující perspektivy ponižování a týrání a vytrhovalo je ze života v lágru do sféry pravdy, která nemůže být vposledku zničena žádnou lidskou diskriminací a pronásledováním: všechno pomíjí, jen láska zůstane.
Přes sběrný tábor ve Westerborku byla Edith deportována do Osvětimi a zde, pravděpodobně 9. srpna roku 1942, poslána do plynové komory. Poslední Editina zpráva zněla: „Doposud jsem se mohla nádherně modlit“.
Edith Stein – Terezie Benedikta od Kříže – byla blahořečena 1. května roku 1987, 11. října roku 1998 svatořečena a 1. října roku 1999 prohlášena spolupatronkou Evropy. V katolickém kalendáři slavíme její svátek 9. srpna.
Několik děl Edit Stein:
- Žena. Otázky a reflexe
- K problému vcítění
- Cesty k vnitřnímu ztišení
- Ľudská osoba – Filozofická antropológia
- Myšlenky a dopisy
- Myšlenky a meditace
- Vánoční tajemství
- Věda kříže
- Za hranice vedeckej pravdy. Životopisno-filozofická črta svätej Edity Steinovej
- Žena. Otázky a reflexe
MUŽ OSMI BLAHOSLAVENSTVÍ – NOVÉNA
Uspořádání pobožnosti
1. Novéna se zahájí znamením kříže a modlitbou Otče náš a Zdrávas.
2. Na každý den připadá jeden úryvek z Písma svatého a několik myšlenek z poselství bl. Frassatiho, po přečtení doporučujeme chvíli ticha k zamyšlení nad těmito texty.
4. Litanie k bl. Frassatimu.
5. Sláva Otci a tuto modlitbu:
PANE JEŽÍŠI, DEJ NÁM ODVAHU STOUPAT K VÝŠINÁM SVATOSTI A UNIKAT POKUŠENÍM PRŮMĚRNOSTI. UČIŇ NÁS SCHOPNÝMI TOUŽIT PO NEJVZNEŠENĚJŠÍCH VĚCECH A S VYTRVALOSTÍ PIERA GIORGIA RADOSTNĚ PŘIJÍMAT TVÉ POZVÁNÍ NÁSLEDOVAT TĚ. OSVOBOĎ NÁS OD STRACHU Z NEÚSPĚCHU. CHCEME BÝT TVÝMI UČEDNÍKY, PROTO TĚ NA JEHO PŘÍMLUVU PROSÍME O SÍLU, ABYCHOM VYTRVALI NA CESTĚ ZA TEBOU. AMEN.
1. den
„BLAHOSLAVENÍ CHUDÍ DUCHEM, NEBOŤ JEJICH JE KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ.“ (Mt 5, 3)
Pier Giorgio říká: „Víra, kterou jsem dostal ve svátosti křtu, mě ujišťuje: sám nezmůžeš nic, ale když Bůh bude středobodem každého tvého skutku, potom vždy dosáhneš svého cíle.“ (chvíle ticha) Modleme se: Otče chudobných, nauč nás pravé chudobě ducha, jíž uznáváme, že bez tebe nezmůžeme nic, ale s tebou vždy dosáhneme cíle naší víry – věčného života. Dej nám rozpoznat, že nebeské království je tou největší hodnotou, o kterou máme usilovat už tady a teď. Veď nás, abychom podle příkladu blahoslaveného Piera Giorgia Frassatiho ve svém životě upřednostňovali službu tobě a bližním před hledáním svého prospěchu, bohatství a světských marností. O to tě prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.
2. den
„BLAHOSLAVENÍ PLAČÍCÍ, NEBOŤ ONI BUDOU POTĚŠENI.“ (Mt 5, 4)
Pier Giorgio říká: „Dokud mě víra bude posilovat, budu vždy veselý. Z duší katolíků musíme jednou a provždy vyhnat smutek. Utrpení je něco jiného než smutek, který je nejhorší ze všech chorob. Cíl, pro který jsme byli stvořeni, nám ukazuje cestu, která je posetá trním, ale není smutná. Navzdory tomu, že vede skrze utrpení, je radostnou cestou.“ (chvíle ticha) Modleme se: Otče, který jsi blízký plačícím, ukaž nám, jak čelit našim trápením a nevyhýbat se jim, nepředstírat, že neexistují. Daruj nám pravou lítost nad životem bez tebe, ne jen nad vlastními neúspěchy a selháními. Na přímluvu blahoslaveného Piera Giorgia vstup, Pane, do našich současných starostí, aby se tak naše duše mohla očistit slzami pokání a naplnit Božím pokojem. O to tě prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.
3. den
„BLAHOSLAVENÍ PLAČÍCÍ, NEBOŤ ONI BUDOU POTĚŠENI.“ (Mt 5, 4)
Pier Giorgio říká: „Násilím se rozsévá nenávist a potom sklízíme ovoce této setby. Láskou se do lidí zasévá pokoj. Ne pokoj světa, ale pravý pokoj, který nám může dát jedině víra v Ježíše Krista, která nás spojuje.“ (chvíle ticha) Modleme se: Otče, dárce pokoje, podle příkladu blahoslaveného Piera Giorgia se chceme naučit zříkat násilí a naslouchat druhým. Přetvoř naše srdce podle svého tichého a pokorného srdce, abychom věděli, kdy máme mlčet a důvěřovat dobrotě Tvého ducha, působícího v srdcích lidí. Nedovol, abychom tichost zaměnili se zbabělostí nebo mlčením, zejména tehdy, když jsme svědky nespravedlnosti a je naší povinností zastat se a promluvit. Provázej naše slova, abychom netoužili ukazovat svou obratnost a šikovnost v řeči, ale abychom toužili přivést druhé k dobru. O to tě prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.
4. den
„BLAHOSLAVENÍ HLADOVĚJÍCÍ A ŽÍZNÍCÍ PO SPRAVEDLNOSTI, NEBOŤ ONI BUDOU NASYCENI.“ (Mt 5, 6)
Pier Giorgio říká: „Ne ti, kteří trpí násilím, by se měli bát, ale ti, kteří ho způsobují. Když je s námi Bůh, nemusíme se ničeho bát.“ (chvíle ticha) Modleme se: Otče, původce a dárce spravedlnosti, pomoz nám hledat tvou spravedlnost, tvůj plán pro náš život a zároveň pro spásu světa, a tak nás přiveď ke společenství lásky, abychom mezi sebou žili jako bratři a sestry. Nedovol nám upadnout do strachu a duchovní lenivosti, ale podle vzoru blahoslaveného Piera Giorgia v nás rozněcuj neúnavný hlad po spravedlnosti. O to tě prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.
5. den
„BLAHOSLAVENÍ MILOSRDNÍ, NEBOŤ ONI DOJDOU MILOSRDENSTVÍ.“ (Mt 5, 7)
Pier Giorgio říká: „Bez ohně Kristovy lásky, která postupně musí zničit náš egoismus, abychom tak byli citliví pro bolest druhých, nebudeme křesťany a už vůbec ne katolíky.“ (chvíle ticha) Modleme se: Milosrdný Otče, uč nás podle příkladu blahoslaveného Piera Giorgia více otvírat naše srdce těm, kteří jsou v nouzi, zejména chudým, nemocným a opuštěným. Kéž nám tvůj Duch připomíná skutky milosrdenství – konkrétní projevy křesťanské lásky, kterými můžeme pomáhat našim bližním osvobozovat se z jakéhokoliv druhu duchovní či tělesné bídy. Veď nás k rozšiřování tohoto milosrdenství nejen vůči našim přátelům, ale i vůči neznámým a těm, kteří nás nemají rádi. Spal v ohni své lásky náš egoismus a pomoz nám být odrazem přijatého Božího milosrdenství, zejména ve slovech a skutcích odpuštění. O to tě prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.
6. den
„BLAHOSLAVENÍ ČISTÉHO SRDCE, NEBOŤ ONI UVIDÍ BOHA.“ (Mt 5, 8)
Pier Giorgio říká: „Své srdce jsem nechal na vrcholcích hor a doufám, že ho opět získám toto léto, když vystoupím na Mont Blanc. Každým dnem jsem více zamilovaný do hor, a kdyby to dovolilo mé studium, celé dny bych trávil na horách kontemplací Boží velikosti.“ (chvíle ticha) Modleme se: Svatý Otče, veď nás cestou čistoty, protože jen ti, kteří mají čisté srdce, mohou spatřit tvou tvář a jsou schopni vidět tě i tam, kde tě jiní vůbec nevidí, protože vidí jenom sebe. Podle příkladu blahoslaveného Piera Giorgia pozdvihni naše srdce z prachu vnitřní zaslepenosti do výšin kontemplace tvé svatosti, abychom tě objevovali nejen v kráse stvořeného světa, ale také v každém člověku, a tak, fascinováni tebou, plněji uskutečňovali naše povolání k lásce. O to tě prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.
7. den
„BLAHOSLAVENÍ TI, KTEŘÍ ŠÍŘÍ POKOJ, NEBOŤ ONI BUDOU NAZVÁNI BOŽÍMI SYNY.“ (Mt 5, 9)
Pier Giorgio říká: „Přeji ti všechno nejlepší. Jako tvůj skutečný přítel ti mohu přát jen jediné: Pokoj Pána ať je stále s tebou, neboť pokud budeš mít každý den pokoj, potom budeš opravdu bohatý.“ (chvíle ticha) Modleme se: Nebeský Otče, veď nás jako své syny a dcery k tvému pokoji, který nám dovolí dělit se o něho s druhými jako s našimi bratry a sestrami. Nauč nás podle příkladu blahoslaveného Piera Giorgia navzdory našim každodenním zápasům, trápením a těžkostem rozsévat pokoj ve slovech i ve skutcích uprostřed tohoto světa, který je plný nepokoje, a stávat se tak opravdovými Božími dětmi. O to tě prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.
8. den
„BLAHOSLAVENÍ PRONÁSLEDOVANÍ PRO SPRAVEDLNOST, NEBOŤ JEJICH JE NEBESKÉ KRÁLOVSTVÍ.“ (Mt 5, 10)
ier Giorgio říká: „Žít bez víry, bez tohoto vzácného dědictví, jehož ochrana je naší povinností, bez hlásání pravdy v neustálých zápasech, to není život, ale jen přežívání. Naší povinností však není přežívat, ale žít. Když máme víru, která nás podpírá, máme naději, že se dostaneme do naší nebeské vlasti.“ (chvíle ticha) Modleme se: Otče pronásledovaných pro spravedlnost, uč nás podle příkladu- blahoslaveného Piera Giorgia vždy odvážně se postavit na stranu tvé Božské pravdy a s pokorou a trpělivostí čelit nespravedlivým soudům o nás. Dej nám sílu odpovídat na tvé povolání následovat tě se všemi důsledky. Svou milostí nám pomáhej být věrnými do konce našeho života, abychom vždy plnili tvou vůli. O to tě prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.
9. den
„BLAHOSLAVENÍ JSTE, KDYŽ VÁS BUDOU KVŮLI MNĚ TUPIT A PRONÁSLEDOVAT A LŽIVĚ PROTI VÁM MLUVIT KVŮLI MNĚ. RADUJTE SE A JÁSEJTE, NEBOŤ MÁTE HOJNOU ODMĚNU V NEBI.“ (Mt 5, 11)
Pier Giorgio říká: „My, kteří jsme z Boží milosti katolíci, nesmíme promrhat nejlepší léta svého života, musíme se zocelovat, abychom byli připravení vydržet v zápasech, které určitě budeme muset vybojovat, a tak splnit naše poslání. Co nejdříve tak naší vlasti zároveň darujeme šťastnější dny a morálně zdravější společnost. Ale k tomu se potřebujeme neustále modlit, abychom od Boha dosáhli tu milost, bez které jsou naše námahy zbytečné.“ (chvíle ticha) Modleme se: Věrný Otče, pomoz nám přijmout útrapy, ponižování a zesměšňování, které nám ostatní způsobují pro naši víru a touhu zůstat Ježíšovi věrni. Na přímluvu blahoslaveného Piera Giorgia nám uděl milost, abychom nikdy neztratili naději a nenechali se znechutit protivenstvími, ale vždy a za každých okolností věřili tobě. O to tě prosíme skrze Krista, našeho Pána. Amen.
LITANIE K BL. PIEROVI
Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Otče na nebesích, Bože, smiluj se nad námi. Synu, Vykupiteli světa, Bože, Duchu svatý, Bože, Svatá Trojice, jeden Bože, Svatá Maria, oroduj za nás. Všichni andělé a svatí, orodujte za nás. Bl. Piere Giorgio Frassati, oroduj za nás. Milující synu a bratře, Oporo rodinného života, Příteli těch, kteří jsou bez přátel, Nejhorlivější křesťane mezi svými společníky, Vzore pro mladé, Pomocníku nuzných, Učiteli milosrdenství a soucitu, Ochránce chudých, Běžče za věncem Božího království, Dobyvateli životních vrcholů, Obránce pravdy a ctností, Odpůrce každé nepravosti, Příkladný občane vlasti, Věrný synu Církve, Mladý muži, oddaný Panně Marii, Horlivý ctiteli Eucharistie, Vášnivý milovníku Písma svatého, Následovníku sv. Dominika, Nadšený čtenáři sv. Pavla, Apoštole modlitby a půstu, Průvodce hluboké lásky k Ježíši, Usilovný v práci a studiu, Radostný ve všech životních okolnostech, Neochvějný v zachovávání čistoty, Tichý v bolesti a utrpení, Věrný křestnímu slibu, Příklade pokory, Vzore odpoutanosti, Zrcadlo poslušnosti, Muži blahoslavenství, oroduj za nás. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi, Pane. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, vyslyš nás, Pane. Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi. Oroduj za nás, blahoslavený Piere Giorgio Frassati, aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních. Modleme se: Dobrotivý Bože, tys udělil mladému Pierovi Giorgiovi Frassatimu milost, aby našel Krista v radostné víře a lásce. Prosíme, dej, abychom na jeho přímluvu též kráčeli cestou blahoslavenství a následovali příklad jeho štědrosti, rozněcujíce ducha evangelia mezi všemi, se kterými se setkáme. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
LIDOVÉ MISIE 10. – 19. 5. 2019.
Od 10. – 19. 5. 2019 budou v našich farnostech probíhat lidové misie. Lidové misie jsou spolu s exerciciemi speciálním pastoračním prvkem v Katolické církvi. Povedou je členové Misijní společnosti sv. Vincence de Paul, kteří působí v České republice od roku 2000 a mají své sídlo v Lošticích. Misie trvají zpravidla devět dní, během kterých se konají různá kázání a pobožnosti. Tyto misie se opakují jednou za 10-15 let. Cílem misií je obrácení k víře, přijetí a dodržování morálních zásad z toho vyplývajících, oživení života farností a prohloubení víry farníků. Misie by měli vést minimálně dva řeholní kněží a neměly by být jednodenní záležitostí.
Doporučené je, aby se rok po skončení misií konala šestidenní obnova misií, která by měla utvrdit to, co se podařilo během lidových misií “zasít”.
V Čechách a na Moravě mají své kořeny v půli 19. století a konaly se až do zakázání veškerých řádů za komunistické diktatury v dubnu 1950 během Akce K.
Lidové misie v Bzenci a Domaníně v minulosti.
1894
1923 – vedli bratři Redemptoristé z Prahy
1936 – vedli bratři Salvatoriáni
1945 – vedli bratři Dominikáni
2008 – vedli bratři Benediktýni z Bacúrova (SK)
Proč právě lidové misie?
- Misionáři přicházejí s pověřením od svatého otce. K tomuto poslání obdrželi od papeže i privilegia. Např.: Na závěr misií se žehná misijní kříž, u kterého mohou věřící každý rok na den ukončení misií získat plnomocné odpustky, stejně jako na den Povýšení sv. kříže.
- Misie jsou pro všechny věkové skupiny. I když trvají zpravidla jenom týden, snažíme se do programu zahrnout každou věkovou skupinu.
- Nemůžeme překonávat své hříchy nebo zlé sklony svou vlastní silou, ale jenom s Boží pomoci. Lidové misie kladou důraz na to, aby si lidé dali do pořádku svůj svátostný život. Každý má mít možnost přistoupit k svátosti smíření a přijmout Eucharistii.
- Sv. Vincent de Paul vybízel k tomu, aby misionáři lidem nabízeli generální, tzn. celoživotní svatou zpověď.
- Lidové misie přinášejí také psychologický prvek: Kněží jsou ve farnosti celý týden. A tak padá přirozený stud vyznat se ze svých hříchů, zvláště z těch těžkých, někdy velmi zraňujících.
- Další výhodou misií oproti duchovní obnově je, že lidové misie se konají u vás doma ve farnosti, a tak nemusíte nikam jezdit.
Srov http://misievefarnosti.cz/lidove-misie/
Farní ples 2019
Srdečně vás všechny zveme na farní ples.
Vstupenky na farní ples si můžete zakoupit v neděli 13. ledna po mši svaté v kostele ve Bzenci i Domaníně nebo od 14. ledna v informačním centru města Bzence.
Zároveň uvítáme zájemce, kteří by se chtěli aktivně zapojit do příprav plesu, jeho průběhu nebo do zábavného programu.
Součástí plesu se už tradičně stala ochutnávka vín, nejen z farních sklípků. Rádi bychom oslovili vás všechny, kteří chcete přinést vzorky, abyste tak učinili nejpozději do středy 30.1. a to na faru do Bzence nebo Jaroslavu Váňovi. Vzorkem se rozumí vždy jedna láhev vína, označena rokem, odrůdou a vinařem.
Dále bychom rádi poprosili o dary do tomboly, které můžete nosit taktéž na faru.
Pro případné dotazy kontaktujte Kajku Hejbalovou nebo Veroniku Uhinovou.
Nejnovější komentáře